Paraplavci z Brna slaví světové úspěchy

Přestože mají oba odlišný osud, jejich životy propojila vášeň ke sportu. Třiadvacetileté Agátě Koupilové, která pochází z Pardubic, v současné době však žije v Brně, kde studuje na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, byla z důvodu předčasného porodu diagnostikována mozková obrna. „Na vozíku jsem od roku 2016, kdy jsem začala mít výraznější potíže s chůzí kvůli onemocnění periferního nervového systému,“ popisuje Agáta.

Ta již jako malá jezdila do Jánských Lázní, kde se její maminka dozvěděla o tehdejším KONTAKTU bB, dnes ČESKÉM PARA PLAVÁNÍ. „Jelikož v Pardubicích, ani v blízkém okolí, není žádný paraplavecký klub, začala mě od roku 2006 vozit jedenkrát týdně na tréninky s KONTAKTEM bB do Kuřimi. O dva roky později jsem poprvé závodila na závodě Českého poháru,“ vzpomíná na své začátky. „Sport mi přináší radost, dobrou náladu a dobrou fyzickou kondici. Konkrétně na plavání mám ráda volnost a svobodu pohybu, kterou mi vodní prostředí dává,“ doplňuje Agáta.

Od útlého věku se plavání věnoval i tatínek dvou chlapců Josef Duchan. Do jeho života se však výrazně promítnul jiný sport. „Mám hendikep, z větší části ochrnutou pravou dolní končetinu. Při mém dřívějším koníčku, motosportu, konkrétně roadracingu, jsem měl v roce 2015 velkou nehodu v Hořicích. I když je 300 zatáček Gustava Havla nejkrásnější tratí v ČR, mně se stala osudnou. Vše se mi tehdy v životě změnilo a začal jsem přemýšlet úplně jinak. Mít hendikep je velice náročné a spousta lidí si nedokáže představit, co za tím vším je,“ vypráví Josef.

Ten po pádu přemýšlel, v čem může opět závodit. „Kamarád z moto závodu Zdeněk Sedlák byl se mnou jednou plavat a říká mi, Pepo, nechceš zkusit zase závodit v plavání? Ale v para? Já na to okamžitě zareagoval a zjišťoval, jestli je nějaký brněnský klub v paraplavaní. A byl,“ popisuje.

Agáta i Josef trénují v paraplaveckém klubu SK KONTAKT BRNO. „V Brně jde o jediný klub pro plavce s handikepem,“ říká Agáta. Většina paraplavců, kteří se pravidelně účastní národních závodů, trénuje právě v paraplaveckých klubech. „Nicméně v České republice jsou i paraplavci, kteří trénují v klubech pro zdravé plavce. Pro mě by tréninky v klubu se zdravými plavci nebyly vhodné, protože vzhledem k mému zdravotnímu omezení nezvládnu plavat tak rychle jako plavci bez handicapu,“ vysvětlila Agáta.

Radost i dřina

Oba reprezentují české paraplavání na mezinárodní úrovni. „Mým dosud největším úspěchem je zisk bronzové medaile na Mistrovství světa 2023 a splnění třech limitů pro účast na Letních paralympijských hrách 2024,“ popisuje Agáta Koupilová. Splnění limitů ovšem ještě neznamená jistou účast. „Pro finální nominaci bude rozhodující postavení ve světových tabulkách. Aktuálně jsem v disciplíně 200 m volný způsob ve světovém žebříčku na třetím místě, a pokud tuto výkonnost udržím, je pravděpodobné, že budu na paralympiádu nominovaná,“ doplňuje.

Josef bodoval na Světových hrách IWAS, na kterých získal zlatou medaili a několik dalších předních umístění. „Dalším úspěchem je letošní celkové třetí místo Masters v dálkových tratích,“ dodal Josef.

Tomu odpovídá i intenzivní trénink. Josef trénuje šestkrát týdně v bazénu a dvakrát na suchu, tedy v posilovně, Agáta má v průběhu akademického roku v obou prostředích o trénink méně. „Ráda bych tréninky o něco zintenzivnila. V ideálním případě bych chtěla přidat dva devadesáti minutové individuální plavecké tréninky týdně. Jediný rozdíl mezi mými tréninky a tréninky plavců bez postižení vnímám v nižším počtu naplavaných kilometrů,“ upřesňuje plány.

Paralympiáda a hry IWAS? Velké cíle a potřebné finance

Kromě osobního nasazení jsou však k úspěšnému závodění potřeba i finance. „Účast na zahraničních závodech a na soustředěních mi z části platil klub a z části Český PARA sport, svaz zastřešující hendikepované plavce. Finanční spoluúčast za tréninky a výjezdy na tuzemské závody jsem si hradila z vlastních zdrojů. Nyní mě podporuje pouze Nadace LR, díky jejíž podpoře si hradím fyzioterapii,“ říká Agáta.

V českém prostředí podpora hendikepovaných sportovců stále v mnoha ohledech pokulhává. „Tréninky si platím sám a vše úplně nedávám tak, jak bych si představoval. Člověk si musí většinou poradit sám, je škoda, že v naší zemi není pro hendikepované sportovce větší šance se rozvíjet s nějakou podporou,“ upozorňuje Josef.

V příštím roce čeká Agátu účast na dvou závodech světové série, na Mistrovství Evropy a pevně doufá, že i na paralympiádě v Paříži. Součástí jejích plánů je i řada reprezentačních soustředění. „Právě z důvodu blížících se paralympijských her bych ráda zintenzivnila trénink, budu potřebovat také větší péči v oblasti kompenzace náročných tréninků v bazéně i na suchu. To bude vyžadovat mnohem více finančních prostředků a vzhledem k tomu, že budu i studovat, nebude pro mě příliš jednoduché si tyto finanční prostředky zajistit. Za jakoukoliv finanční podporu budu ráda,“ popisuje Agáta.

Podobně je na tom i Josef. „Letos mě čekají na konci roku světové hry v Thajsku, takže bych si rád zlepšil časy. Intenzivně na tom pracuji, ale vše je velice finančně náročné, tak doufám, že se mi povedou sehnat finance na tak ekonomicky nákladný závod a že se budu moci světových her a reprezentaci naší země zúčastnit.“

Motivace

Kromě sportu pojí Agátu a Josefa i to, že jsou bojovníci, kteří rádi motivují další. „Sport mi pomáhá psychicky i fyzicky. Byl sem zvyklý na sobě stále pracovat a když nemám pohyb, tak nejsem ve své kůži. Navíc rád motivuji ostatní, ať už sportovce či nesportovce. Myslím si, že pohyb je pro člověka hodně důležitý,“ říká Josef. „A pokud má někdo hendikep, tak mu držím pěsti a chtěl bych mu říct, ať jde za svým cílem a maká na sobě. Jen je potřeba vydržet, nevzdávat se a dívat se dopředu,“ dodává.

„Ráda bych všem vzkázala, aby se nebáli žít aktivně, i když se vlivem nemoci nebo úrazu v průběhu života dostanou na vozík. Život tím totiž rozhodně nekončí, a i s hendikepem je možné si plnit sny,“ uzavírá Agáta.