KOMENTÁŘ: Bitva o lokalitu za Lužánkami aneb jak mohlo město přijít o historické budovy

Oblast je totiž důležitým rozvojovým územím Brna, v realizaci plánů ale městu brání Procházkovy nemovitosti. Nyní sice prvoinstanční soud v klíčovém sporu, jehož symbolem se stal fotbalový stadion, s podnikatelem a jeho společností CZECHCITY rozhodl, že je město vlastníkem účelových komunikací na pozemcích v lokalitě Ponava, zdá se ale, že bitevní vřava ještě u konce zdaleka není. Procházka se totiž chystá odvolat a střelba tak ještě nedozněla.

Ohlédněme se do minulosti. Vypadá to, že se místu, které bylo ke sportu a vzniku obřího areálu předurčeno již před více než sto lety, štěstí v plnění velkolepých plánů vyhýbá. Po vzniku Velkého Brna bylo potřeba zajistit pohybu chtivým obyvatelům i velké sportoviště. Již v roce 1922 se tu konala první zemská spartakiáda, snahy o výraznou přeměnu zelené louky začaly už v roce 1935, plány ale narušila druhá světová válka.

Touhy na vznik největšího sportoviště přetrvávaly i na dále a z pera architekta Bohumila Fialy vzešel návrh rozsáhlého komplexu. V průběhu téměř tří desetiletí tu tak vyrostl zimní, fotbalový i plavecký stadion, na kompletní realizaci návrhu ale nikdy nedošlo. Další trable pro Lužánky znamenal příchod soukromníků, nejprve Lubomíra Hrstky a poté Libora Procházky.  

Stejně tak, jako se na místě podepsala temná doba druhé světové války nebo megalomanské nálady po sametové revoluci, značně ji ovlivňují i rozporuplná rozhodnutí politických představitelů.

V éře Lubomíra Hrstky dostala před sportem u tehdy ještě (nebo alespoň na oko) byznysem neostřílených politiků přednost komerce, počínání brněnského hnutí Ano v čele s Petrem Vokřálem v roce 2017 se ukazuje zase jako Cimrmanův krok stranou. A nikoliv krok ptačí, ale přímo mílový. Bývalý primátor chtěl totiž tehdy kvůli stavbě fotbalového stadionu s Procházkou vyměnit jeho pozemky za nemovitosti ve vlastnictví Brna. Nejprve za bytové domy, a ne ledajaké, rovnou ty v centru, na jeden z nich například upírá svůj zrak vycpaný Brněnský drak. Ty sice nakonec zůstaly směně ušetřeny, o pár měsíců později ale černého Petra od Rady města Brna dostaly další nemovitosti. Sice bez bytů s nájemníky, avšak historicky cenné. Jen pro upřesnění šlo třeba o tehdy zbrusu novou Tržnici na Zelném trhu či Dům pánů z Kunštátu.

Proti záměru vystoupily některé místní osobnosti, a především opozice a tehdejší zastupitelka brněnského středu a dnešní primátorka Markéta Vaňková. A jak se ve světle současných událostí ukázalo, dobře udělala.

Fama manet, fortuna perit. Pověst zůstává, majetek hyne. Doufejme, že stejně postupně nezhyne i sport a život za Lužánkami.