Marek Čiliak: Kladu si nejvyšši cile

Jak zvládáte ta letošní horka?

Vedra jsou hrozná, nedá se to vydržet ani doma, ani venku. Naštěstí teď jedeme za rodinou na Slovensko do Zvolenu, tak tam budeme odpočívat u bazénu. Nejlepší je to stejně na zimáku.

Byl jste někde na dovolené?

Jen na pár dní v Itálii. S přítelkyní se nám totiž letos narodilo druhé dítě, chlapec. Teď jsou mu čtyři měsíce.

Tak to blahopřeji, jak se jmenuje?

Jmenuje se Alec Marcus.

To je hodně neobvyklé jméno. I vaše dcera má neobvyklé jméno – Charlota. Kdo ta jména vybíral?

Přítelkyně.

Jaký jste táta?

Dceru hrozně rozmazluju… Malý to ještě necítí, ale toho budu rozmazlovat taky.

Budete vychovávat malého hokejistu?

Asi ano. Na hokeji je dobré, že se tam už odmalička naučí nějaké zásady. Já mu chci nastavit režim, dobře ho vychovat. Aby nebyl jen u počítače, jak to teď dorost dělá. My jsme to takhle neměli, byli jsme venku s kamarády, hráli hokej. Určitě ho povedu ke sportu. Kdyby se mu hokej nelíbil, nebudu ho nutit, ale nějaký sport aby dělal, to bych rád.

A dceru také ke sportu vedete?

U dcery bych si představoval tenis, jestli ji bude bavit. Ona je taková živá, tak myslím, že by mohl. Jsou jí tři roky,teď bude chodit na balet kvůli pohybu a pak bychom pomalu přešli na ten tenis.

Co s rodinou rád podnikáte?

Hodně chodíme na výlety, na Slovensku jezdíme na koních – tam je to v přírodě, to je pro děti dobré prostředí. Když je vedro, chodíme se koupat. Často jezdíme Zvolenu, a protože s dětmi neradi trávíme dlouhé hodiny v autě, tak se vždy někde stavujeme. Třeba v Bratislavě v Dinoparku, v zoo, ve westernovém městečku… Zkrátka pořád něco podnikáme.

Pojďme teď k hokeji. Letní příprava vrcholí – jak se na novou sezónu připravujete?

Připravujeme se klasicky jako vždy. Cvičíme na ledě i na suchu, brankáři musí trénovat víc než ostatní. Nemusíme odpočívat před zápasem, zápasy jsou součástí přípravy, takže do toho jdeme naplno. Trénujeme techniku, posilujeme kondici. Zkrátka jako vždy. Je pravda, že něco je změněné, protože máme nového trenéra.

To mi nahráváte na další otázku. Kometa má od sezóny 2015/2016 nového trenéra Aloise Hadamczika. Jak se vám s ním pracuje?

Dobře, velmi dobře. I ostatním chlapům. Je to jeden z nejlepších trenérů, co v Česku jsou, takže čekáme, že nám hodně dá. A Kometu to určitě posune dál.

Loňská sezóna byla nejlepší ve vaší kariéře. Jaké osobní cíle si kladete pro tu nadcházející?

Ty nejvyšší, samozřejmě. To by bylo špatné, kdybych neměl žádné ambice. Kdo hraje v takovém klubu, jako je Kometa, od toho se přece ty nejvyšší cíle očekávají.

Letos jste také získal ocenění Zlatá helma. Máte z něj radost?

Určitě mám. Podařily se mi hned dvě nominace a získal jsem první a třetí místo za nejlepší zákrok v sezóně. Chci poděkovat všem, kdo pro mě hlasovali. Je vidět, že máme dobrou základnu fanoušků.

Co je podle vás to nejdůležitější, co musí brankář zvládat?

Hlavně se musí soustředit sám na sebe a být klidný. Nebýt nervózní.

To se dá naordinovat?

Samozřejmě že jsou i vypjaté situace, ale já nervózní nebývám, měl jsem dobrého mentálního trenéra.

Mentálního trenéra?

Ano – přes skype, po telefonu... Většinou jsou to dechová cvičení, různé způsoby zklidňování, uvolňování… Hlavně ale ta práce s dechem a uklidňování.

Jaká vlastně byla vaše cesta k hokeji?

Hokej dělám odmalička. Přivedl mě k němu otec. Dělal hokejového trenéra, vedl děti v přípravkách. Takže jsem od tří let začal bruslit a postupně hrát. Hokej mě baví, jsem rád, že ho dělám. Naši jsou taky rádi, a tak to má být.

Jaké máte další zájmy kromě hokeje?

Teď hlavně děti, ty mi dávají pořádně zabrat. A jinak auta, cestování, také koně mám rád.

Takže jezdíte na koni?

Ano, ve Zvolenu má moje matka celkem devět koní, takže když jsem tam – a o víkendu tam jezdíme často – tak jezdím denně. I dcera tam na koni jezdí.

Vy jste rodilý Slovák ze Zvolenu, do Brna jste přišel už v roce 2005. Nestýskalo se vám tehdy po domově?

Já jsem byl rád, že jsem odešel z klubu, kde mě už nechtěli. A udělal jsem moc dobře. Když sleduji rozdíl mezi tím, kam směřuje hokej na Slovensku a kam v Čechách, tak bych rozhodně neměnil. Já všude říkám, že můj mateřský klub je Brno. Sám jsem tu nebyl, otec tu byl často, rodiče mi jezdili fandit na zápasy, podporovali mě. A o víkendu jsem jezdil do Zvolenu.

Jste tu už deset let. To už abyste se pomalu považoval za Brňáka…

To ano. Kromě nejbližší rodiny mě na Slovensku nic nedrží. V Brně se cítím doma a určitě tu chci zůstat.

Co máte na Brně rád? A co naopak nerad?

Brno je takové domácké město, to se mi moc líbí. Já tu mám rád všechno – celé město, lidi… Vlastně není nic, co bych na Brně rád neměl.

Co byste chtěl vzkázat svým fanouškům a fanouškům Komety?

Já bych jim chtěl hlavně za vše poděkovat. Za to, jací jsou, že nás podporují. Fanoušci Komety jsou nejlepší v republice a já doufám, že spolu konečně dosáhneme titulu!