JIŘÍ SUCHÝ Z TÁBORA: Mikrofon nabízí intimitu hereckých prostředků

Od roku 2010 působil tři sezony v Moravském divadle Olomouc, kde ztvárnil například v Gogolově Ženitbě Podkolatova, ve Vančurově Markétě Lazarové Kristiána, Ženicha v Lorcově Krvavé svatbě či Angela v Shakespearově Něco za něco. V roce 2013 nastoupil na dvě sezony do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Diváci ho zde mohli vidět coby Bucifala v Bambini di Praga Bohumila Hrabala, jako Bertieho Woostera v Zavolejte Jeevese od Pelhama Grenvilla Wodehouse anebo jako Sherlocka Holmese v Psu Baskervilském na Otáčivé hledišti v Českém Krumlově. Od ledna 2016 do července 2019 byl členem Činohry Národního divadla v Praze. Nyní spolupracuje s Národním divadlem Brno, kde hraje ve třech nových inscenacích: je Jupiterem v Moliérově Amfitryonovi, je mlynářem v Jiráskově Lucerně a Borisem Trigorinem v Čechovově Rackovi.

Před kamerou se Jiří Suchý z Tábora představil ve filmech Anglické jahody, Micimutr, v seriálu Clona, Ordinaci v růžové zahradě a Polda. Pro Českou televizi moderoval Historické kuriozity a mini příběhy. V roce 2019 byl obsazen do role policejního náměstka v úspěšné minisérii Viktora Tauše Zrádci.

Mimo herectví se Jiří Suchý z Tábora věnuje scenáristice pro televizi, internet a Český rozhlas. S Ladislavem Karpianem napsal pro Martina Pechláta, Lucii Roznětínskou a Gábinu Míčovou divadelní hru Duende, která se uváděla na scéně Divadla Na Zábradlí. Jeho hra Řečiště byla nominována na Cenu Alfréda Radoka, kde získal Zvláštní cenu Českého rozhlasu. Inscenace byla v Českém rozhlase natočena s Danielou Kolářovou v hlavní roli. Jiří Suchý z Tábora také s úspěchem spolupracuje s celou řadou vydavatelů audioknih. Byl dvakrát nominován na prestižní cenu Českého rozhlasu Neviditelný herec. V roce 2018 natočil pro vydavatelství Tympanum audioknihu podle Agathy Christie Hadí doupě. S OneHotBook spolupracoval jako jeden z hlasů na audioknize Pán věže, s Témbrem na zvukové podobě knihy Thea Addaira Muffin a čaj a pro Supraphon se podílel na projektu podporujícím dětskou literaturu Pohádkovník.

​A právě Supraphon v říjnu vydává audioknihu, kterou Jiří Suchý z Tábora načetl podle kultovního románu Pavla Frýborta Vekslák, jenž se odehrává v Československu na konci 80. let. Hlavním hrdinou je mladý muž, mající sny a ideály, ale při cestě za nimi se stává obětí vlastních intrik a postupně se namotává do kriminálního podsvětí šmelinářů a překupníků.

U příležitosti vydání této audioknihy jsme si s Jiřím povídali:

Román Vekslák se odehrává v roce 1988, tedy v roce, kdy jste se narodil! Bylo pro vás asi zvláštní číst o všech těch věcech, které se děly před sametovou revolucí? Co vám v románu přišlo nejvíc absurdní či nepochopitelné?

Právě proto, že jsem se v tom roce narodil, není mi ta doba až tak vzdálená jako například mým dětem. Nicméně absurdní mi samozřejmě přijde všechno – ta potřeba podvádět, krást, aby člověk měl alespoň na něco, co by si přál. A často to byla jediná cesta v žebříčku hodnot. Román Vekslák mě ale strhl především propracovaností psychologické spirály, kdy se z malého neškodného zlodějíčka postupně stává skutečný zločinec.

Několikrát jste byl nominován v prestižní anketě Českého rozhlasu Neviditelný herec, a dokonce jste i rozhlasovou hru napsal. Co máte z tvorby na mikrofon nejraději?

Mikrofon nabízí určitou intimitu hereckých prostředků, blízkost posluchače se pak nedá srovnat s jiným médiem. Jde o přenos z úst rovnou do ucha. Z duše do duše. A navíc bezinfekčně!

Vy sám posloucháte audioknihy?

Když to jde, audioknihu si rád poslechnu. Miluji Kingovo Vykoupení z věznice Shawshank v podání Oldřicha Kaisera. Naše doba si asi žádá interpretování psaného textu. Taková práce se ale nesmí uspěchat a je potřeba mít dobrého režiséra, aby se v záplavě stran jediný čtenář a interpret neztratil a mohl předat autorův fantazijní svět posluchači s maximálním respektem k původně psanému projevu. 

Vladan Drvota