Dagmar Patrasová: Děti si mě našly samy

Máte hlavní roli v muzikálu Sněhová královna. Proč jste se rozhodla ji přijmout?

Tak já jsem vlastně s celým nápadem přišla. Natočila jsem před lety 2 CD Sněhová královna. Libreto napsala na motivy H. CH. Andersena spisovatelka Iva Hercíková, která pro mě roli Sněhové královny vymyslela. Původně to měl být film. Iva zemřela. Bohužel. Namluvila a nazpívala jsem tedy všechny role z příběhu, jen roli Gerdy a Kaye hráli děti. Tehdy moje šestiletá dcera Anna Julie, která měla předchozí zkušenost z natáčení pěti CD Krtečka. Mimochodem jejím hláskem Krteček poprvé promluvil a zazpíval. Roli Kaye ztvárnil tehdy už zkušený dětský zpěvák Robert Papoušek. 2 CD mělo velký úspěch. Bylo tři roky mezi třemi nejprodávanějšími CD. Celá léta jsem uvažovala o muzikálu a vloni jsme se domluvili s manželi Pixovými, že se do něj pustíme. Na hudbu jsem znovu oslovila Zdeňka Bartáka, který má lví podíl na úspěchu tehdejšího dvoucédéčka.

Na muzikálu, který bude mít brzo premiéru, se podílí celá vaše rodina, takže dá se říct, že nyní doma žijete Sněhovou královnou? Co, kdo v projektu dělá?

Pixovi napsali nové libreto, kde Gerda a Kay jsou již dospělí a mají před svatbou. V roli Gerdy se střídají moje dnes už devatenáctiletá dcera Anna s Ivankou Korolovou a Míšou Sejnovou. Roli pana Vrány hraje syn Felix a Jan Vlas. Jan Pixa psal synovi roli přímo na tělo. Měl s ním zkušenost z předchozího muzikálu Kapka medu pro Verunku. Já alternuji s Mahulenou Bočanovou. Dále se diváci setkají se Sabinou Laurinovou, Davidem Gránským, Lumírem Olšovským, Míšou Noskovou, Danem Bartákem, který celý muzikál aranžoval. Je synem Zdeňka Bartáka, takže jablko nepadlo daleko od stromu. Ve Sněhové královně hrají vynikající zpěváci a herci, kteří nám ještě určitě dokážou svůj talent. Například skvělá Míša Zemánková, Eva Kleinová. Vážně bych tady musela vyjmenovat úplně všechny, tak se raději přijďte podívat.

Jak se Vám pracuje na jednom pódiu s dětmi – synem Felixem a dcerou Aničkou a je to Vaše první rodinná spolupráce?

Tak mně se s nimi pracuje dobře. Jsou talentovaní a hrají ve svých i cizích projektech už od malička.

Jste ráda, že se také pohybují v uměleckém světě? Měly vůbec jinou možnost, než jít ve stopách slavných rodičů?

Asi takhle. Od mala jsou v tomto prostředí, geny u nich pracují už od několika generací a mají to mnohem těžší než ostatní, protože je na ně zaměřen velký kritický pohled. Sami si toto povolání vybrali a je jen na nich, aby ostatním dokázali, co já i manžel už teď víme.

Co kromě tohoto muzikálu nyní děláte – profesně?

Teď jsem dotočila povídkový televizní film slovenského režiséra Pavola Zeleňáka podle jeho knihy „Tajemství pouze služební“ – povídka „Tajemství zpovědní“, spustila jsem internetovou televizi DADATV.CZ na žádost dětí, kterým v TV chybím a samozřejmě jezdím se svým souborem za dětmi a jejich rodiči po Čechách a Slovensku.

Jak snášíte kritiku a útoky bulvárních novin. Bráníte se, nebo necháváte nepravdivé informace o Vás a Vaší rodině „vyšumět“?

Nějak jsem poslední roky žádné útoky nezaregistrovala. Mám tolik práce, že nemám čas se zabývat hloupostmi, pokud nějaké výpady jsou.

A jak odpočíváte? Čím si nejraději zpříjemníte den?

Je mi dobře s dětmi ať vlastními, nebo s těmi, za kterými jezdím. Nabíjí mě také příroda a naši dva psi. Říkám, že jsou naši léčitelé. Okamžitě poznají, když je někomu z nás ouvej a nehnou se od nás.

Cestujete ráda? Kam byste se nejraději podívala a kde se vám nejvíc líbilo?

Na rozdíl od manžela, já moc ráda necestuji. Cestuji vlastně celý život, tak jsem nejraději doma. Líbilo se mi například v New Yorku, památky v Sýrii, Jordánsku. Chtěla bych se ještě podívat do Izraele a za památkami starých Aztéků.

Nemohu se nezeptat na dětská představení. Proč jste si v době, kdy jste jako herečka měla jméno, vlastně vybrala jako cílovou skupinu děti?

Děti si mě vlastně samy našly přes pohádkové seriály, filmy a písničky. Pro mě to bylo objevení upřímného a čistého dětského publika, které bylo a je jiné, než to dospělé a tak to byl možná i únik ze showbyznysu k těm, kterým je jedno jak vypadám, nevytvářejícím umělé skandály a pomluvy, u kterých vidím, že to co dělám, má smysl

Připomínáte pořád ještě někdo žížalu Julii nebo ji už něco -nějaká dětská pohádková postava - předčila?

Žížala Jůlie dělá radost už několika generacím. Na moje vystoupení chodí rodiče, kteří na mě chodili jako děti. Jejich děti milují Jůlii, přestože jí už 4 roky neviděli v televizi, tak asi na té loutce bude něco víc než jen, že je „ta žížala z písničky“.

Dětská představení to je také šatník určený pro dětské publikum. Jakou módu ale máte ráda, když nevystupujete a nehrajete pro děti?

Mám ráda sportovní eleganci.

Máte doma v šatníku značkové kousky z „Pařížské“ a jste ta z žen, které se jimi rády chlubí?

Mám nějaké kousky, i když spíž ze světa, než z „Pařížské“, ale rozhodně nepatřím k těm, které se rády chlubí. A to nejen oblečením. A klidně si koupím triko za pár korun v H&M, když se mi líbí. Značky můj život neovlivňují.

Co říkáte například na to, že se dnes některé herečky snaží napodobovat vaši erotickou scénku ve sprše z filmu Vrchní, prchni?

Fakt? A kde to probíhá? Ta scéna měla, nebo možná ještě má hodně příznivců. Ladislav Smoljak jí vymyslel geniálně. Je to jeho zásluha, já jí jen ztvárnila.

Na kterou svoji filmovou roli vzpomínáte nejraději, která vám nejvíc dala?

Ráda vzpomínám například na roli Hannach Kober v německém čtyřdílnémdílném filmu. Hrála jsem židovskou dívku v rozmezí od 17 do 27 let. Hodně jsem se při natáčení naučila a poučila o životech lidí v předválečném Německu, Polsku. Film končil mým útěkem před nástupem nacismu v roce 1939.

Uvažovalo se o tom, že se natočí Návštěvníci II. Plán ale ztroskotal. Nebylo vám to líto?

Tak to víte, že mi to bylo líto. Měla jsem být už profesorka Emilia Fernandez, nástupkyně akademika Filipa. Scénář se mi líbil, ale je otázka, jestli by se našel „druhý“ režisér Jindřich Polák? Návštěvníci byli jeho dítě.

V Brně jste patronkou dětského domova Dagmar. Je to shoda okolností, že dětský domov i vy se stejně jmenujete?

Dětský domov v Brně je pojmenovaný po dánské královně Dagmar, která byla českého původu. Učinil tak pan Těsnohlídek, který navštívil Dánsko, kde dětské domovy vznikly. Jsem jeho patronkou, pomáhám a jmenuji se Dagmar.

Na konci srpna budete slavit třetí narozeniny vnuka Felixe. Jaká jste v roli babičky, a jak jste se s ní vyrovnala?

Felínek je naše sluníčko! Jsem samozřejmě rozmazlující babička, ale ne všechno mu u mě projde. Je to malý lišáček a zkouší, kam až mu to jde. Na své děti jsem byla rozhodně přísnější, ale tak to má být. Babička v reálném životě přece není role. To je život, který pokračuje a tak to přijímám. Rozhodně se z toho, že jsem babička, nehroutím.

Co očekáváte nebo co si připravujete do budoucnosti – blízké i vzdálené?

Nechávám vše plynout tak, jak to má osud pro mě připravené.