Eurovolby 2019 – má to smysl?

Účast v Eurovolbách bývá velice nízká, přitom Evropský parlament je jediným přímo volitelným orgánem Evropské unie a podílí se na rozhodování v oblastech přistěhovalectví, energetiky, dopravy, změn klimatu, životního prostředí, ochrany spotřebitelů, bezpečnosti potravin a ekonomiky. Spolu s Evropskou radou schvaluje i mění právní předpisy a rozhoduje o rozpočtu Evropské unie. Může rovněž požádat Evropskou komisi, aby podala návrh na změnu legislativy. „Pravomoci Evropského parlamentu jsou rozsáhlé a dotýkají se řady oblastí našeho života. Tento orgán různou měrou spolupodílí na přijímání takřka veškeré unijní legislativy – z oblasti vnitřního obchodu, ochrany spotřebitele, práv zaměstnanců, ochrany životního prostředí, ochrany osobních údajů, zahraničního obchodu, soutěže a tak dále. Neméně významný je též přesah do vnitrostátního práva. Řada oblastí české legislativy musela být přizpůsobena standardům, na jejichž vytvoření se Evropský parlament podílel. Činnost Evropského parlamentu v konečném důsledku ovlivňuje i činnost Parlamentu České republiky,“ uvedl docent katedry Mezinárodního a evropského práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity David Sehnálek.

Eurovolby se výrazně neliší od voleb do směnovny – občané si volí své zástupce, kteří jejich jménem v Evropském parlamentu hlasují. Letos se volby do Evropského parlamentu konají v pátek a v sobotu 24. a 25. května. V pátek budou volební místnosti otevřeny od 14 do 20 hodin, v sobotu pak od osmi do 14 hodin. Česká republika bude mít v Evropském parlamentu 21 z celkových 751 křesel. „K volbám půjdu, jelikož se zajímám o svou budoucnost a budoucnost svých dětí, a myslím, že Česko by se mělo více zapojovat do unijních akcí,“ řekla Brňanka Simona Klašková.

Jak to funguje?

Aby v České republice strana získala mandát, potřebuje minimálně pět procent hlasů. Občané volí pomocí hlasovacích lístků, které jim přijdou do schránek nejpozději tři dny před volbami. Hlasovací lístky reprezentují jednotlivá politická uskupení. Na lístcích se pak nachází čísla a jména kandidátů, přičemž volič zakroužkuje pouze dva z kandidátů a uvede, kterému z nich dává přednost. „K volbám půjdu, jelikož ti, co volí SPD, půjdou taky,“ sdělila studentka Optiky a optometrie na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity Veronika Kolínková.

V České republice může volit každý občan starší 18 let, a to v místě svého trvalého bydliště. Pokud se nachází jinde, může využít voličský průkaz, nicméně ten na rozdíl od prezidentské volby platí pouze na území Česka. „Nepůjdu. Nevím, k čemu je to dobré a upřímně až teď jsem se dověděla, že se nějaké volby chystají. Navíc jsem v práci,“ pronesla Brňanka Denisa Karpeová.

Češi příliš nevolí

Česká republika se voleb do Evropského parlamentu zúčastnila doposud třikrát. V roce 2004 činila volební účast 28,32 procent, v roce 2009 to bylo 28,22 procent. O pět let později účast klesla na 18,2 procent, čímž se Česká republika zařadila za Slovensko jako země s druhou nejnižší volební účastní v Evropské unii. „Je třeba si uvědomit, že z pohledu občana se volby do Evropského parlamentu mohou jevit jako druhořadé, neboť se neformuje žádná vláda a Evropský parlament se zdá daleko. Rovněž má omezené pravomoci a změny, o které se zasadí, nejsou okamžitě viditelné. Avšak pořád je to jediný orgány Evropské unie, jehož složení mohou lidé přímo a vlastním rozhodnutím ovlivnit,“ uvedl politolog z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Otto Eibl. Nutno však dodat, že Česko není jedinou zemí, kde účast klesá. „Účast klesá napříč celou Evropou. Snad jen ve státech, kde je povinná, si drží vysoká procenta, ale ani tam to není 100 procent,“ dodal Eibl.

Evropský parlament si prošel dlouhým vývojem. Začal v roce 1952 jako nevolené Parlamentní shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli. První přímá volba do Evropského parlamentu se konala v roce 1979 a jeho pravomoci o spoluúčasti na rozhodování o legislativních návrzích postupně navýšily a rozšířily Maastrichtská, Amsterodamská a naposledy Lisabonská smlouva.