Aleš Zbořil: AZ-kvíz baví i mladé diváky
Televizní soutěž AZ-kvíz moderujete od samého počátku. Baví vás moderovat tento pořad již dvacet let?
I když se v televizním vysílání objevuje náš pořad často a dlouhou dobu, v praxi se AZ-kvíz natáčí čtyři dny v měsíci. Navíc se pravidelně střídáme s Evou Machourkovou, takže moderování AZ-kvízu jsou pro mě pouhé dva dny v měsíci, během nichž vyrobíme deset dílů. Na každé natáčení se těším a nikdy během uplynulých jednadvaceti let tomu nebylo jinak.
Nepřemýšlel jste někdy nad tím, že byste si od něj dal na chvíli pauzu?
Pauzu už jsem měl, i když nechtěnou. Na konci minulého století jsem se střídal v moderování drobného soutěžního pořadu Rexeso s Týnou Pletánkovou na Primě. Tehdejšímu vedení ČT to vadilo, takže asi třicet pokračování AZ-kvízu za mě moderoval Roman Svoboda, dnes známý z pořadu Na stopě. Měl jsem také období, kdy jsem si říkal, jestli už AZ-kvízu nenechat a poohlédnout se po něčem novém. Ale i po těch letech jsem rád, že jsem součástí pořadu, který je svou historií v dějinách televize opravdu výjimečný.
Překvapuje vás, že soutěž je i po tolika letech stále populární?
Jednou za čas se ozvou hlasy, že je náš formát překonaný, že současní diváci chtějí něco jiného. Stačí se ale podívat na čísla sledovanosti a spokojenosti diváků a zjistíte, že každý všední podvečer zpříjemňujeme pětadvacet minut života asi čtyři sta tisícům diváků. A názory, že vysíláme pro staré? Přesvědčuji se, že i mladí lidé se na nás dívají. Jen trochu jinak. Když sami chtějí. Svědčí o tom počet zhlédnutí AZ-kvízu na i-vysílání ČT prostřednictvím internetu.
Je nějaký soutěžící, který se vám za těch dvacet let nesmazatelně vryl do paměti?
Dokud byly soutěžících stovky, všechny jsem si pamatoval. K dnešnímu dni je jich už okolo deseti tisíc a dávno si nepamatuji každou tvář. Nedávno jsme se v rámci Dne otevřených dveří ve studiu v Líšni sešli s těmi nejúspěšnějšími. Říkáme jim „tričkaři“ a moc nás potěšilo, že naše pozvání přijalo přes šedesát z nich. Jejich tváře si většinou pamatuji, protože svými vědomostmi, taktickými schopnostmi a často i životními příběhy jsou úctyhodní.
Najdou se otázky, u kterých byste měl sám problém je správně zodpovědět?
No jéje, těch by bylo. Třeba kytky, brouci nebo minerály mně nikdy moc nešli.
Lákalo by vás přihlásit se do této soutěže?
Asi jsem nějak zakořenil na té straně barikády, která se ptá a nemusí odpovídat. Nedokážu si představit, že bych se přihlásil ke kolegovi Hámovi do „Kde domov ?". Kdysi jsme v rámci speciálu AZ-kvízu pro Kuře sehráli jedno kolo s Marcelou Augustovou. Byla to zábava a nešlo o žádné hluboké vědomosti.
Absolvoval jste herectví na JAMU, ale nakonec se věnujete převážně moderování. Dá se říct, že herectví pro vás tedy nebylo to pravé?
Zřejmě o tom rozhodla shoda okolností, příležitosti a možnosti, které se mi naskytly v roce 1991, kdy jsem absolvoval JAMU. Občas se mi po jevišti a herectví zasteskne. Ale bojím se, že by to dopadlo podobně, jako kdybyste do plného silničního provozu pustili člověka, který má sice řidičák šestadvacet let, ale od té doby neřídil auto.
Lákalo by vás vyzkoušet si i nějakou jinou profesi než moderování?
Já mám více profesí, i když spolu trochu souvisejí. Moderování pravidelně střídám s dabingovým herectvím a režií. A více než šestnáct let také působím jako lektor, metodik a kouč pro lidi, kteří se chtějí zdokonalit v komunikačních dovednostech.
Jaký je váš tip na zaslouženou relaxaci po náročném pracovním dni?
Po takovém dni většinou vyhledávám samotu. Protože celý den s lidmi pracuji, rád je ve volných chvílích vyměním za psa – naši borderku Amy. To je opravdu pasivní relaxace. Abych se udržel ve formě, střídám ji i s tou aktivní. Stále se učím hrát tenis, golf a volejbal s přáteli.
Prozradíte, co chystáte v nejbližší době? Máte nějaké plány na léto?
Vím, že mě čeká nějaké moderování. V televizi i dabingu máme prázdniny. Dva týdny se budu snažit pomáhat dětem, které se chtějí věnovat moderování a audiovizuálním médiím na příměstském táboře. Stejně tak se těším i na letní zahálku, kterou si dopřeju.